“All a poet can do today is warn”, World War 1 soldier poet, Wilfred Owen, wrote in a draft Preface for a book of anti-war poems he would never see published. He was killed on the eve of Armistice Day 1918. World War One, The Great War, The War to End All Wars . . . within twenty summers, Europe was engulfed again in the even greater catastrophies of the fascist era. The work of Gottfried Helnwein has its genesis in these years. They obsess him as a creative artist. As a kind of guardian angel, he grapples with them on our behalf. That such a nightmare would never visit us again. Or our children. Or our children’s children. Or “. . .all those still to come”. ...

Kdybych měl jedním slovem charakterizovat práci rakouského malíře Gottfrieda Helnweina, stačila by mi na to pouhá tři písmena – ZLO. Zlo ve všech možných jeho podobách a tvarech. Zlo, které je současně odpuzující i přitažlivé, každodenní, samozřejmé, přirozené … „takzvané zlo“.
Přestože je Helnwein především malířem, lze v jeho rané tvorbě vysledovat silný vliv tzv. Vídeňského akcionismu – uměleckého hnutí, které sdružovalo performery, fotografy a filmaře a jež se ve svých projevech zabývalo hojně tématy sexu a násilí (Schwarzkogler, Nitzch, Brus, Kren). Dá se říci, že Helnwein přenesl antiumělecké brutální akcionistické propriety nazpět do sféry konzervativněji posazeného umění a také uměleckého trhu (potenciál komodifikovatelnosti olejomalby pochopitelně značně přesahuje komerční možnosti performance). ...

V zrcadlovkách a s šátkem kolem hlavy připomíná Helnwein - výtvarník, performer a také majitel starého irského hradu, kde si celebrity podávají kliku - nějakou zazobanou rockovou star. Jeho temné a provokativní obrazy lákají média i nejširší veřejnost jako můry černé světlo za bílého dne. Výstava potrvá do konce srpna. Uvnitř ukázky. ...

Nereflektovaná minulost, jež nepřetržitě prorůstá do současnosti a způsobuje úzkost, je Helnweinovým hlavním tématem. Expozice jeho hyperrealistické, za fotografii lehko zaměnitelné malby i fotografií pokračuje v dramaturgické psychologizující linii výstav Galerie Rudolfinum. Gottfried HelnweinHelnweinova tvorba má i silný politický přesah. Malíř se počátkem 70. let zařadil mezi vídeňské akcionisty, kteří kritizovali rakouskou kolektivní amnézii ve vztahu k fašistické minulosti země. Hnutí nezávislých politicky angažovaných umělců se snažila státní moc potlačit, revoltující akcionisty třeba na čas uvěznila či v krajním případě vyhnala do exilu. Při performancích akcionistů tenkrát třeba tekla krev a po zemi se válely vnitřnosti. Dnes je vídeňský akcionismus nejznámějším ryze rakouským avantgardním uměleckým směrem. ...

Gottfried Helnwein's classic yet unnerving images transform sentimental representations of childhood into portraits of individual subjects frozen at the moment of suffering. His photo-paintings pirouette on the fine line between chocolate box pictures/excessive sentimentality and the cost to children of being treated as commodities, of suffering emotional or physical pain at a grown-up's hands.
High pictorial and technical values create compositions that recall contemporary cinema and seventeenth-century painting, expanding the treatment of time into epic. This apparent grandiosity plays against the immediacy of each suffering subject, underlining the different experience of time in childhood. Small hurts can devastate when you're a child. Big hurts stay with you for years, as survivors of Hitler's Anschluss testify.
Now, in the age of virtual use and abuse of children, Helnwein's insistence on valuing the humanity and charm of the littlest, the least powerful, offers a counterpoint to claims that suffering counts most when you're grown-up. It opens his practice into a series of pictorial mise-en-scènes, as did Rembrandt's tableaux in The Blinding of Samson (1636) or The Night Watch (1642). ...

El nuevo arte del dolor, con esta pretensión provoca una serie de experiencias catárticas que permiten hacer una traducción personal de lo que quiere decir, porque a partir de esta provoca en el espectador una sensación que muchas veces es identificada por cualquier hombre que contemple sus obras.
Una simple manifestación artística que permite hacer de una sola imagen algo que sea comprendido por la mayoría. El llanto de un niño es un símbolo universal en el que su comprensión no necesita de idiomas, ni idiosincrasias, es por eso que el arte de Helnwein legitima esta experiencia, porque de entrada el centrarse en el ser humano mantiene una sola lectura; la del ser humano; cualquier dolor y sensación es conocida sin tenerla que haberla vivido. La obra de este artista mantiene siempre la intención de provocar miedos, deseos, dolor y felicidad con la intención de nunca revelar respuestas, sino que siempre formulará preguntas que hagan al ser humano detenerse y observar para entender: ¿Cómo hemos llegado a esto? ¿Por qué lo seguimos permitiendo? ...

Konsequent und virtuos. Technische Meisterschaft und auch die Konsequenz einer packenden sozialkritischen Thematik offenbaren sich in dieser Ausstellung: Gewalt, Schmerz, Verletzung werden dargestellt. Den Körper ebenso wie die Psyche betreffend. Helnwein dokumentiert hier in Linz einen künstlerischen Reifegrad, der eine weitere Steigerung kaum vorstellbar macht. Seine Eingriffe sind von einer schmerzhaften Unmittelbarkeit, deren emotionale Energie weit über die großen Bildformate hinaus den Raum und sein Publikum ergreift. (Irene Judmayer - Oberösterreichische Nachrichten) ...

Gottfried Helnwein (ur. 8 października 1948 roku w Wiedniu) - artysta pochodzenia austriacko-irlandzkiego. Uprawia kilka gałęzi sztuk, od tradycyjnego malarstwa, poprzez fotografię a po perfomance. Helnwein studiował malarstwo na Akademii Sztuk Pięknych w Wiedniu (Academy of Fine Arts Vienna; Akademie der Bildenden Künste, Wien). Skończył z wyrónieniem (the Master-class prize); otrzymał równie nagrody Kardinal-König prize oraz Theodor-Körner prize.
Jego wczesne prace to przede wszystkim hiper-realistyczne akwarele przedstawiające okaleczone dzieci; motyw ten był często wykorzystywany równie w licznych perfomances w miejscach publicznych. Helnwein jest konceptualnym artystą; koncentruje się przede wszystkim na psychologicznych i socjologicznych aspektach niepokoju i lęku wśród społeczeństwa, które te z kolei wywodzą się z historycznych wydarzeń i politycznych dyskusji. W rezultacie jego prace często są postrzegane jako prowokacyjne i kontrowersyjne. ...

Cindy Sherman und Gottfried Helnwein Selbstbildnisse können zweifelsohne in die Porträtform „ästhetisches Selbstbildniss mit politischer Aussage“ kategoriert werden.
Betrachtet man ihre Werke jedoch im Vergleich, z.B. Hinsichtlich der gestalterischen Mittel oder der Art der Inszenierung, so lassen sich, neben einigen weiteren Gemeinsamkeiten, viele Unterschiede der beiden Künstler feststellen ...